Několik týdnů zpátky jsem byla pozvána na takzvané IMZ aneb „instrukčně metodické zaměstnání kynologů HZS ČR se psy se zaměřením na sutinové vyhledávání“. S velkým nadšením jsem pozvání přijala a našla si u nás v záchranné brigádě figuranta, který ocení zúčastnění se přednášek a zároveň nebude remcat na 5h strávených ve studené díře. David. Kdo jiný 😃.

Celá akce trvala 3 dny. A musím říct, že cítím, že tyto 3 dny mě posunuly možná víc, než jsem si vůbec dokázala představit. Seznámila jsem se s řadou lidí z oboru, viděla jejich fungování, zkusila si fungování v týmu, kde bylo zapotřebí co nejrychleji přiznat jak dobré stránky psa, tak i ty špatné a rozhodovat pak podle toho, kterého psa z týmu na co nasadit. Toto pro mě byla úplná novinka. Stejně tak vidět vedoucí kynology, jak vymýšlejí strategii překrývání nálezů, aby psovodi neovlivňovali své psy. Doteď mi to vše bere dech. A abych se už dostala k tomu, o se tedy vlastně dělo, tak: Je čtvrtek, poledne, na starém vojenském letišti se shlukují desítky aut. Hasiči, policie, dodávky, obytňáky, ale i malá auta plná přepravek a klecí. Odpoledne začíná poklidně – přednáškami. Nejdříve si vyslechneme něco o programu, následně máme krásnou přednášku o první pomoci pro psa a končíme zajímavou přednáškou o fungování složek IZS. Dozvídáme se zařazení do týmů. Ve 4 musíme být na sutině. Kdo tam bude dřív, zabere pro své psy lepší místo ve stínu a tak se připojujeme do řady aut už ze začátku a frčíme k sutině. U sutiny jde na řadu první tým a ostatní čekají. Já jsem v týmu číslo 4, takže času mám dost a tak ho využívám k seznámení se s dalšími lidmi z mého týmu a … při tom i dalšími, co se tak nachomýtnou kolem. A konečně přišel náš čas. Ve vysílačce zazní „pošlete čtyřku“ a náš čtyřčlenný tým jde na to. První nás čeká prohledání budovy, kam my nesmíme vstoupit, ale musíme tam posílat psa. Pes má ale taky zónu, kam nesmí vlézt a tak se s tím většina z nás dost pere a neustále volá psa zpátky a zpátky… A když se to nestihne – pes je „jakoby“ mrtvý a musí přijít další pes z týmu. 

Cooper „umřel“. Pokračujeme na druhé místo hledání, kde se nachází velká sutina, rozdělená na 2 části. Náš vedoucí určuje strategii a jdeme na to. Mně byla přidělena bližší polovina terénu, ale i zde je ohraničen prostor, kam pes nesmí vlézt, jinak „umře“. Cooper značí svůj nález, další psovod se svým ovčákem nález překrývá a je to. V druhé části sutiny je to ale trochu těžší. Jeden pes je „mrtvý“ a druhého nemá kdo překrýt a tak se do druhé poloviny sápe náš vedoucí. Sápe? Ano. Do druhé poloviny sutiny se totiž prochází jen přes tunel, kde se pes i člověk musejí plazit, aby prolezli. Sranda. Bohužel na sutině „neumírají“ jen psi. Náš vedoucí pracně proleze tunelem a na druhé straně mu teprve dojde, že si před tunelem zapomněl rukavice. Smrt v sutinách ale nedává druhou šanci a náš vedoucí je v tu ránu „mrtvý“. Zbyli jsme 3 a tak se plazím tunelem i já s Coopem, abychom překryli i druhý terén. Hotovo. Zvládli jsme to. Na konci si vyslechneme velmi přínosnou a poučnou kritiku a tím pro nás končí denní část. Ve 22h začíná noční část. Opět jde na řadu první tým…. druhý… venku je zima a tak si krátím noční čekání v autě, kde usínám (což nechci) a tak se snažím probrat se knížkou a ujídáním Nutelly. Nejde to. Na chvíli v autě usnu a až v půl druhé jdeme zase do akce. Únava je na nás znát. Děláme všichni v týmu od začátku zbytečné chyby a ty jsou nám také okamžitě vyčteny a my je tak můžeme napravovat. Práce je habaděj a mně to dokonale probere. Zhruba za hodinu končíme a plni dojmů a poučení z chyb se loudáme k autům, které nás odvezou k našim vytouženým stanům na letišti. Druhý den ráno se k našemu týmu přidává ještě jeden psovod s ovčákem a vyrážíme na „branné cvičení“. Máme souřadnice a s výbavou do sutin, s jídlem i pitím přecházíme rozlehlé letiště a mizíme v lese. 

Na prvním stanovišti nás čeká přesun po laně nad vodou. Je nám zapůjčen jeden sedák pro lidi, několik karabin a naštěstí 3 lidé z našeho dnes už pětičlenného týmu mají postroj i na psa. Přes vodu se přemisťuje první člen týmu a ve vodě mu končí celé nohy. Pak posíláme postupně batohy, psy a další lidi. Suché jsme zůstaly jen my holky 😃 chlapy to tak dobře neuneslo a i přes preciznost přesunu je lano svedlo nepříjemně blízko hladině. Ale nejsme z cukru. Dostáváme druhé souřadnice a jdeme dál. Na druhém stanovišti nás čeká člun, kterým se máme přepravit na druhou stranu rybníka. Chvíli vymýšlíme strategii jak a kdo pojede a kdo se pro koho vrátí, když zjistíme, že se tam vmáčkneme všichni najednou. Jeden pes plave, ale myslím, že i ten by se v případě nouze někam vmáčknul. Tento úkol máme rychle za sebou. Třetím úkolem je prohledání stodoly, kam se pes může dostat pouze po dřevěném téměř nestrmém žebříku. To zvládají všichni psi skvěle a všichni si s nadšením vyštěkávají svojí odměnu u schovaného figuranta. Čtvrté stanoviště je průchod celé skupiny budovou, kde ze dveří vede díra dolů, kde se psi dají snést, ale odtamtud pak musejí všichni po dlouhém železném žebříku do asi 3m vysokého okna, kudy vylezou ven. Hlásím se, že polezu s Coopem jako první, protože žebřík je jedna z našich nejsilnějších disciplín a budu pak moc seshora pomáhat ostatním. A tak se vykláním z okna a pomáhám ostatním lehce vyděšeným psům prolézt oknem dřív, než se na žebříku definitivně zaseknou. Páté a poslední stanoviště je hledání v sutině. Jednoduché, skoro by se dalo říct až motivační, protože psi jsou po celém dni dlouhé chůze a všech těch disciplín úplně vyřízení. Po vyštěkání všech nálezů nás čeká přesun dodávkou do tábora. Všichni jsme vyřízení, ale spokojení a plní zážitků. Večer jsme si vyslechli vyhodnocení dne a s tmou se přidal i oheň a opékání buřtů. Poslední den se scházíme na sutině a dělíme se na skupinky dle toho, co kdo chce cvičit. Mám radost, že možnost zacvičit si dosdává i můj figurant David, jehož psi poslední 2 dny spali v autě a nudili se. Přidávám se ke skupince, která se jde zabývat teoretickou přípravou na atesty, což je pro mě úžasně přínosné. Po tom si ještě s Coopem děláme motivační štěkání na sutině a tím IMZ končí. Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek a moc doufám, že s těmito informacemi co a jak cvičit, už atesty při druhém pokusu uděláme a budeme do této úžasné party a akce pozváni znovu 🙂